1995 Tábor Kožlany

AXIPOVÉ

Příběh o zlé Hyeně, bohužel, psal život sám. A právě v této zlé a záludné babizně, řada účastníků rychle poznala bývalou členku naší TJ, která se ničeho neštítí a je schopná jít i přes „mrtvoly“, aby nás vyhnala z naší tělocvičny.

Termín konání: 23. 7. – 5. 8. 1995
Počet účastníků: 8 vedoucích, 42 dětí

Vedoucí a funkce:
hlavní vedoucí Jarda Sauer, zástupce a hospodář Jarda Luňák,
kuchařka Pavla Luňáková, Jiřina Slabyhoudová,
vedoucí Pavel Slabyhoud, Vítek Slabyhoud, Kačka Váňová, David Váňa,
zdravotnice Pavla Luňáková

Družiny a družináři:
SABOTÉŘI Milan Sichrovský
ZABIJÁCI Tomáš Zýka
MENZOVÉ Jakub Sauer

Etapovku vyhráli: MENZOVÉ
Družiny vyhráli: SABOTÉŘI
Jednotlivci: Jana Kozmová a Jaroslav Sauer nejml

MOTTO: Pozor dej, je tu hrozná baba, která nám chce život otrávit,
život svůj by zato snad i dala, aby mohla moc a krutost na zem rozšířit.
A co my, my pošleme ji k čertu s takovou se přece nedá žít,
Hyena přec nerozumí žertu a tak tvrdě, neúprosně se s ní budem bít.
Příjde čas a zlost, závist a krutost kamarádství v světě vystřídá,
zlým lidem dát na frak to je nutnost, dobrá parta vždy nesnáze snadno překoná.

Do historie vstoupilo:

Letos se poprvé vztyčovala vlajka SPV a nikoliv vlajka Lokomotivy.
Hned tři stany, z toho dva chlapecké, vyhrály bodování stanů.
Matěj po návratu z Krakovce, když spatřil rozházené svršky všech táborníků: „ Ježiši, tam je moje tričko a támhle na Pahorku slipy, no to se na to ….“.
Matěj uspořádal volební kampaň na družináře pro příští rok, ve které sliboval pojízdné schody na pahorek a vyhřívaný Kentáč.

Stručný průběh tábora:

Objevit nebezpečné a neviditelné zóny byl náš první úkol. Plovoucí kláda na Vožeháku měla být získána družinou tak, že se do ní zasekla přivázaná sekera a pomocí pádlování rukama jsme se snažili tuto kládu odtáhnout na naší stranu. Odpoledne jsme se zabavili tím, že jsme stavěli nejnápadnější, nejhromadnější a největší plavidlo ze všech našich „plavidýlek“. Až do hlubin černé tmy nás zavedla noční etapa „Do hlubin“. To když jsme museli, každý sám, cestou necestou po laně jíti. Den na ruby byl, když kluci šli vařit na přírodní oheň snídani pro celou družinu a děvčata stavěla táborák z klád, které nařezaly a zádlabama opatřily. Z celodenního výletu na Krakovec jsme to vzali přes Vožeh a vykoupali se tam. Při příchodu do tábora nás však čekal šok!!! Všichni jsme měli, prý od Hyeny, rozházený svoje svršky i spodky. A dokonce dorosti je měli roztahané po Pahorku. Na úklid jsme dostali pouze 15 minut. Je pravda, že za tuto etapu se šly nedobrovolně osvěžit nejen obě „kuchty“, ale také náčelník. Vylovení utopené trampolinky z Vožeháku se dalo zvládnout, horší ale bylo zhotovit malé plavidlo, na něm rozdělat oheň a ještě přepálit tím ohněm lano zavěšené nad Kentáčem. Podařilo se to pouze jedné družině a ta ještě nezachytila zavěšenou ceduličku na laně. Plížení po tmě jsme si měli možnost vyzkoušet při úprku z dolíku mezi hlídači, kteří však měli omezenou pohyblivost. Bojovat a strhávat si pásy to už tu několikrát bylo, ale odnášet „zabitá obránce“ to byla dosti náročná věc i pro silné borce naše. Však i to se zvládlo a už nás čekal jenom poklad. Ten začínal dvěmi otázkami: Jak vznikl název Hyeniny skupiny KOLOS (sokol) a jak vznikly AXIPOVÉ (AKSIPOVÉ) Za každou otázku byla 10-ti minutová bonifikace a nebo také ztráta.. Protože nejsme žádní hlupáci vše jsme zvládli a sladký poklad s chutí zbaštili. No a při závěrečném táboráku jsme si naposledy zazpívali hymnu Axipů, sejmuli za svitu pochodní vlajku a druhý den zabalili a odjeli domů. Vždyť za rok jsme tu znova!!!

Dobro že zlo porazilo v životě vždy nebývá,
nevzdávej se ani přesto, když to smysl pozbývá.
Závist, vztek či nenávist v životě nemusí být,
proto jako Hyenu, pošleme je do hrobu.
Poklad klepe na dveře, bude slávy v táboře.
Kdo ho najde bude slavný, ale nám už všem je jasný,
že tím pravým pokladem, je co si tu užijem.