1988 Tábor Kožlany

SIREX

Vědecko-fantastické dění jež poznamenalo letošní tábor má původ v návštěvě vysoce inteligentních tvorů z vesmíru z planety SIREX právě v okolí našeho tábořiště. Nejdříve objevení, pak dokonce boj a nakonec jisté spřátelení s těmito tvory přináší našim táborníkům nejen zábavu, ale také řadu poučení hodící se pro každodenní život.

Termín konání: 23. 7. – 6. 8. 1988
Počet účastníků: 10 vedoucích, 43 dětí

Vedoucí a funkce:
Hlavní vedoucí Jarda Sauer, zástupce hospodář Jarda Luňák,
kuchařka Jana Sauerová, Majka Hubáčková,
vedoucí Jiřina Sauerová, Miro Špalek, Petr Tobiáš, Jana Suchopárková, Jarda Sauer sen.,
zdravotnice Naďa Váňová

Vítězové: výsledky se nedochovaly

MOTTO: Sirex, Sirex, zde Hydrus 7.…jedná se o značně vyvinuté tvory pohybujících se na zadních nohách – TYLKA. I když ještě nedospěli k tomu, aby mohli býti přijati do Vesmírného společenství, je nutno pro jejich vysoký IQ s nimi v budoucnu počítat…

Do historie vstoupilo:

Poprvé a naposledy bojovaly mezi sebou 4 družiny.
Jirka Nový zpracovává a připravuje pro příští roky originální orienťáckou mapu Kožlanského lesa.

Stručný průběh tábora:

Některé táborníky jistě zaskočila hned první etapa, která trvala po celý pobyt a ve které se hodnotilo chování účastníků. Hledání stovky ceduliček jistě pro tyto táborníky již bylo poněkud snažší. Ošetřit zraněného letos asi nebylo to nejhorší, ovšem dopravit ho do Poustevníkovi jeskyně, to zavánělo, v případě chyby i pěkným průšvihem. Logika přišla ke slovu, když se muselo ze stop kolem vyhaslého ohniště vyčísti co nejvíce skutečností. Dobrou zábavou byl lov očíslovaných hůlek. Daleko horší však bylo probuzení kolem půlnoci družinářů. Ti po přečtení dopisu museli vzbudit v naprosté tichosti družinu svojí a vyrazit s ní z tábora s vybavením na přespání někde venku. Ještě, že začalo poprchávat jinak kdo ví jak by bylo. Ještě dnes jistě některým táborníkům voní jimi upečený chléb v polních podmínkách. Ale pohov od vaření jsme neměli ani den další. Brzy ráno budíček a hned vyrazit bez snídaně na Plavečský vrch. Aby nikdo neumřel hlady, museli si snídani družiny ukuchtit cestou. Dvě bojovky šly hned za sebou. První na Vožeháku, když jsme se seprali o „vznášedlo“ a druhý pak na lukách našich, s hadrovými koulemi a štíty pevnými.Každý sám ve stezce odvahy musel prokázat svojí nebojácnost, když vyrazil bez baterky z tábora na jemu určené místo. A v závěru nás poklad opět donutil naběhat řadu kilometrů, než jsme mohli z Vysokého smrku jej sejmout. První družina pak v něm ještě objevila kazetu od Sirexanů, kterou při velkém závěrečném táboráku jsme si pustili. Sirexani se touto kazetou nejen s námi rozloučili, ale také nám zajímavá poučení takto předali:

Vězte, že v celém vesmíru není krásnější planety nad zemi,
Není krásnější země nad Čechy.
Pomáhejte tuto krásu zachovat pokolením příštím!
Vězte, že tuto zemi jste nezdědili od svých předků,
ale že jste si ji pouze vypůjčili od svých dětí!!!