Padesát let v Kožlanech
Co jiného nežli vzpomínat na předchozích padesát let, na ty začátky a těžkosti, radosti a spoustu krásných vzpomínek, který nám dal ten malý plácek u Kožlan a těšit se na další setkávání u toho samého ohniště. Mnozí již jsou dospělí, (někteří ještě zdá se ne), někteří již nejsou tady s námi a další tu budou poprvé. A proto je toto místo tak vyjímečné!
Termín konání: 21.07. – 03.08.2024
Počet účastníků: 11 vedoucích, 41 dětí
Vedoucí a funkce:
2 garnitury: Zdeněk Vaněčka, Jaroslav Sauer st. a ml.Vítek Slabyhoud, Vojta Moravec, Matěj Dvořák, Tomáš Zýka, Patrik Jäschke, Jakub Sauer, Martin Mašl, Jan Doubrava
Kuchařky na střídačku: Ilona Dudová, Vlasta Sauerová a Pavla Slabyhoudová, Kačka Mašlová
Družiny a družináři:
PAJĎÁCI Václav Havlín
DŮCHODCI Jan Slabyhoud
OSLAVENCI Vojtěch Lichtenberg
Vítězové:
Etapovku vyhráli DŮCHODCI
Družiny vyhráli OSLAVENCI
Jednotlivci: Valentýna Spáčilová a Matěj Skupa
MOTTO:
JE NA CO VZPOMÍNAT, JE NA CO SE TĚŠIT!
Do historie vstoupilo:
U PŘÍLEŽITOSTI PADESÁTI LET TRVÁNÍ SE NAJÍŽDÍ NA STAVĚNÍ UŽ VE STŘEDU
Ulomení velké větve vrby nad hangárem, kterou následně musel po vysoce horolezeckém výkonu odřezat José.
Nájezd stavitelů tábora již ve středu.
Zajímavosti:
Orienťák se letos běžel v sobotu z důvodu nedělního výletu.
Na výlet se vyráželo v neděli odpoledne vlakem do Rakovníka a odsud se šlapalo na Přílepskou skálu.
Zde stezka odvahy a pochopitelně přespání pod širákem.
A opět malé vyplavení tábora přívalovým deštíčkem, zvládnuté partou dorostenců a vedoucích.
Mimo tábor je dobré podotknout, že jsme se v počtu 32 cvičenců zúčastnili sletu v Praze se skladbou, na které se autorsky podílel i Náča.
Letošní hra nazvaná PADESÁT LET V KOŽLANECH.
Při hře jsme si zopakovali řadu událostí uplynulých padesáti let. Každá etapa vzpomínala na pětileté období života dětí na táboře. I náplň těchto etap vycházela z tehdejších etap. Nejdříve jsme zavzpomínali na to, jak jsme objevili tento plácek a co tomu předcházelo. Dále jak jsme zde budovali postupně táborové stavby. Také na to, jak při vzedmutí hladiny potoka se málem utopil malý kluk, který šel zachraňovat plovoucí desku z hráze. Vzpomínka se také nesla na nesplněný úkol tahání těžkého pražce na Pahorek. Na to, jak vznikla i první orienťácká mapa, jak jsme byli nuceni překonat i silnou nenávist některých našich bývalých členů. Jak jsme pod širákem spali na Krašově, Krakovci a v Třímanech a jak Šárka dokázala zachytit letící šíp na předloktí. Postavení velikých katapultů využitých pak při boji bylo určitě velmi zajímavé. Sjeli jsme dokonce i kus Berounky na raftech a hlavně jak nám ohromná přívalová vlna spláchla polovinu tábora. Proti tomu hezká událost, když si na tábořišti vzal José Vlastičku za ženu. Raritou bylo i přistání vrtulníku na velké louce, do kterého si dokonce mohli i děti sednout. Vaření na ohni se stalo tradicí a dokonce si museli děcka i sehnat ingredience v Kožlanech. A boje o poklad vždy byly tvrdé a muselo se makat nejenom svaly, ale hlavně hlavou.
DOSPĚLÁCI – činnost stále opakující a stále zajímavá:
Již tradiční parta silných mužů a obětavých žen, dorazila ve středu. Dojíždělo se až v podvečerních hodinách, náklaďák měl nejdříve jakousi poruchu a pak ještě už za tmy, naložený kuchyní, zapadl pod Žiďákem tak, že ho musel vytáhnout traktor.
Ve čtvrtek se pracovalo a tábor již byl připraven na příjezd dalších účastníků, kterých se na konec sjelo přes 70.
V pátek se pak již rozjel klasický program. Večer oheň velké povídání, a dokonce i vztyčení vlajky za svitu pochodní, vzpomínání a zpívání. V sobotu dopoledne Ugandův memoriál se startovním stereem i závěrečným hrošením. Odpoledne v hospůdce nad hřištěm stereo pro nováčky zahájilo „zábavu“ doplněnou zpěvem a popíjením různých dobrých moků.
Nedělní dopoledne bylo věnováno sportu, hrály se KUBB, mölkky a tenis. Chlapi zamakali, dotáhli dříví a naplnili dřevník až po okraj, super. Před příjezdem dětí přišlo loučení. Tak zase za rok, tvrdili téměř všichni při odjezdu.
A TO UŽ NAKOUSNEME DRUHOU PADESÁTKU PRÁZDNINOVÝCH SETKÁNÍ A POBYTŮ NA NAŠEM PLÁCKU V KOŽLANECH.
