KACÍŘ

První mapa části Ameriky prý pochází již 13. století. To když Břeněk z Dačic se dostal řízením osudu až k severoamerickým břehům. V oblasti jezera Ontário pak prožil 13 těžkých , ale i krásných let. Za tu dobu se mimo jiné stihl stát indiánským náčelníkem. A po 13-ti letech se za dramatických okolností vrátil zpět domů. Jeho vyprávění však bylo tehdejšími církevními hodnostáři označeno jako kacířské . Jím kreslenou mapu pak, aby se neztratila, on vložil mezi dary pro francouzkého krále, kde upadla v zapomenutí.

Termín konání: 20. 7. – 2. 8. 1997
Počet účastníků: 9 vedoucích, 49 dětí

Vedoucí a funkce:
hlavní vedoucí Jarda Sauer, zástupce hospodář Jarda Luňák,
kuchařka Jiřina Slabyhoudová, Pavla Luňáková,
vedoucí Pavel Slabyhoud, Vítek Slabyhoud, Katka Váňová, Zdeněk Vaněčka,
zdravotnice Jitka Luňáková

Družiny a družináři:
KRIŠTOFOVÉ Romana Marešková
SIOXOVÉ Jaroslav Sauer nejml.
TÁBORITÉ Matěj Dvořák

Etapovku vyhráli: SIOXOVÉ
Družiny vyhráli: SIOXOVÉ
Jednotlivci: Marie Šimonková a Matěj Dvořák

MOTTO: Třináct let je dlouhá doba, Břeněk to moc dobře ví,
nejdřív v bitvě zranění, potom přišlo zajetí,
když se na to osvobodí Ameriku objeví,
zdá se to, zdá se to, zdá se to jak zjevení.

S indiány si zaválčí, Niagáru uvidí,
moc úsilí mu to dá, než zas do Čech zavítá,
když jistou zem zamapuje doma o tom vypráví,
kacířstvím, kacířstvím, kacířstvím to zavání.

Do historie vstoupilo:

Vůbec nejmladším družinářem se stal Jára Sauer a hned se mu podařilo se svojí družinou vyhrát jak etapovku tak i družiny
Velmi chladné a deštivé počasí
Pepík T. při stezce odvahy podlezl ochranné zábradlí a skokem odvážným do tmy chtěl svoji odvahu prokázat
Zašvindlování při vyzvedávání pokladu všemi třemi družinami

Stručný průběh tábora:

Rozvázat si navzájem svázané palce a rychle se dostat do tábora, bylo úvodní etapou letošní hry. Druhý den málem skončil život Katky Vildů, která během slaňování změnila polohu a chtěla pokračovat hlavou dolů. Však Zdeněk, který ji jistil s tím nesouhlasil. Sebrat svoje lístečky a složit z nich básničku a poté ještě sehnat zelenou větvičku se třemi šiškami se zdály být úkoly snadné. Copak však Náča nám dává snadné úkoly? Fyzicky nenáročné bylo opisování lístků na velké hromadě klád, ale museli jsme vždy objevit, který konec patří ke kterému začátku. Celodenní výlet se letos kvůli počasí zúžil na půldenní. Odpoledne už jsme opět v lese a sháníme nejdelší kládu, kterou uneseme a družináři si to rozdávají v soutěži, kdo dřív přeseká kládu. Taková plavba na takové kládě nebo dvou ve dvojici není vůbec snadná a tak řada z nás se víc koupala než plavala. Tři dvojice z každé družiny takto zápolily a zbytek družiny pak u večerního ohně scénku musel předvésti. Moc hezky vypadalo, když po Vožeháku plavaly dvě zapálené svíčky, které nesli ve svých rukách plavci odvážní. Ti pak na skálu vylezli a světlem signál předali zbytku družiny své, jež úkol ten dokončil. Vodní a podvodní hrátky měly dohru v táboře. To v potoce se plavila naše lodička s ohýnkem zapáleným. Však nepřátelé do ní pálili a tak přes veškerou snahu jsme oheň na loďce neuchránili. Bystré oči, odvahu a umění se ukrývat, vyžadovala bitva v lese s čísly na břiše a zádech. Při orienťáku se nikdo neztratil a tak v plné sestavě jsme nastoupili na „sebeovládání“. Totiž stáli jsme v Kentáči a vedoucí nás náhle polil studenou vodou a my jsme nesměli vydat ani hlásek. Kdo toto zvládl šel večer na stezku odvahy. V lomu po pasech i schodech strojů krkolomných až k mrtvému dispečerovi a kolem něj až k cíli, kde pamlsek pro odvážlivce odměnou byl. Malý Pepík snad přehlédl zábradlí, podlezl ho a krokem odvážným se zřítil asi z pěti metrů dolů. Však štěstí ho neopustilo. Padal do míst, kde vedoucí Pavlík strašil a ten ho vletu jeho zachytil. V etapě předposlední bojovali družináři za družiny své. V lomu oni slaňovali a museli i dopis ukrytý objevit. Na Matýska dokonce i kámen spadl a chudáka, do nohy ho zasáhl. A poklad? Ten tentokráte družináři příliš nezvládli, své borce neuhlídali a návrhu o ulehčení vyjmutí pokladu podlehli. Však vše kamerou snímáno bylo a tak tato nekorektnost měla jen krátké trvání. Velké rozladění bylo z toho, neboť po právu o poklad všichni přišli. A tak se opět potvrdilo, že nepoctivost se krutě vymstí. Leč táborák závěrečný náladu všem spravil a my při balení a odjezdu jsme již na další Kožlany v roce příštím mysleli. Vždyť každoročním domovem se nám tento plácek stává.

Žít se dá na světě téměř všude, ale domov má člověk jen jeden.
Jo to totiž většinou to místo, ta země, kde se narodil.
Místo, kde prožil svoje dětství, hezké chvíle ale i starosti,
první lásky i první zklamání.
Je to místo kam se vždy a nejen ve vzpomínkách, RÁD VRACÍ.