ÚDOLÍ SLUNCE
Příběh Údolí slunce se odehrává na severu Ruska, mezi světu neznámým kmenem domorodců, kteří úpěnlivě hlídají aby se žádný cizinec k nim nedostal a když už, tak rozhodně aby se nedostal od nich. Hra byla zahájena již v Chomutově a to hned čtyřmi předetapami.
Termín konání: 26. 7. – 16. 8. 1981
Počet účastníků: 7 vedoucích, 40 dětí
Vedoucí a funkce:
Hlavní vedoucí Jarda Sauer ml.,
zástupce hospodář Jarda Luňák,
kuchařka Jana Sauerová, Hana Studená,
vedoucí Míro Špalek, Jarda Sauer sen.,
zdravotnice Naďa Váňová
Družiny a družináři:
ŠAKALOVÉ Jiří Nový
ŠKORPIONI Evžen Bothe
BLUDIČKY Luděk Nový
Etapovku vyhráli: ŠKORPIONI
Družiny vyhráli: ŠKORPIONI
Jednotlivci: Jiřina Sauerová a Ruda Kozák
MOTTO:
Končilo se úkolem,
jenž zanechal v srdci všem dost vzpomínek a pohody,
na naše krásné oudolí,
kde druh druhu je přítelem,
kde lajdáky my nesnesem.
Zde je vždycky fůra práce, zábavy a dost legrace.
Tradicí se stalo:
Zahájila se éra volejbalových zápasů s Kožlanskými.
Také turnaje v bedmintonu družstev v systému „dejviskap“ se pár let hrály.
Do historie vstoupilo:
Dosud jako jediný tábor tento trval tři týdny!
Pravidelně po jedné hodině zapisovaly služby naměřené venkovní teploty.
Táborová zodpovědna, jež ve verších odpovídala na lecjaké dotazy.
Zatčení Miloše Suchopárka na výletě v Rakovníku.
Nejstrašidelnější a nejlépe připravená stezka odvahy ve starém mlýně pod Čisteckým viaduktem.
Stručný průběh tábora:
Příjezd do Kožlan byl plný napětí. Ještě v autobuse všichni věděli, že musí rychle po vystoupení z autobusu splnit první úkol daný jim již předetapovkami. Vyzvednutí denníku mrtvého pilota nemělo být nijak obtížné. Však až po náčelníkově upozornění „nemáte nějakou práci“?, došlo družinářům a začal hon. První etapa se rozjela. Však nenarušila průběh prací s vybudováním tábora. To by bylo špatné. Kámen úrazu nastal v momentě, kdy z Jardy vypadlo, že nejsou žádné hrnce na vaření, ale že má připravenou hrnčířskou hlínu a že zítra nastane výroba nádobí. Hlíny jsme měli víc na sobě než na našich výrobcích a tak rada starších rozhodla se vrátit ke tradičním plecháčům. Druhá noc táborová už nás nenechala příliš vyspat, neboť hra „nočníková“ trvala dosti přes půlnoc.
Šakalové ještě příliš nevyspalí však nastoupili ihned po obědě dalšího dne, na 23 hodinovou tůru po vlastech českých . V dalších dnech je přirozeně následovaly se stejnými úkoly družiny zbývající. O co šlo? Dojít na určené místo podle mapy se všemi zásobami na zádech, tam zbudovat tábořiště, upravit studánku jež poblíž dávala občerstvení pocestným, uvařit si „menáž“ a přesně po 23 hodinách se vrátit zpět do tábora. Šok pro naše borce bylo, když při budování své základny se najednou z povzdálí rozezvučel „táborový rozhlas“, že se má prý nějaký soudruh někam dostavit. Ráno pak místo kytarového budíčku tento rozhlas řval budovatelské hity. Ostatní družiny mezi tím měly svůj program a tak Beňo klidně dokázal utopit svoje boty v Hradeckém rybníce. Zpět potom šlapal bos. A celá družina se solidarity s ním. Přesně ve 22,oo pojednou celý tábor jak jeden muž povstal a u stožáru začal výt na pozdrav strádajícím Šakalům. V táborové zodpovědně se objevily dosti „jadrné“ dotazy a tak v odpovědích se muselo objevit i dosti diplomacie. Po třech dnech jsou opět všichni členové tábora ve svých „brložcích“ a konečně se také všichni scházíme u velkého táboráku. Dokonce v zadní části si sami připravujeme večeři, když si pečeme buřtíky. Další vzrušení přichází se zdravotnickou etapou, když musíme transport zraněného zajisti vzduchem, takzvaným přemostěním. To však ani zdaleka není všechno. Noční slejvák vyhání nejenom vedoucí, ale také velké táborníky ze stanů. Kopou se ne stružky, ale přímo strouhy, zachraňuje se kuchyňské nádobí, „vylejvá“ se voda z některých stanů a dokonce jeden stan se musí evakuovat. Ranní sluníčko však rychle zahlazuje stopy nočního běsnění živlů a tak absolvujeme plánovaný „Boj o erby“. Je rozehrán turnaj v bedmintonu a večer bojujeme o bodíky do družin v další „nočníkovce“. Ani na Údolí slunce se nezapomíná. Přenos veršované zprávy do tábora je pro některé borce velmi těžko řešitelnou záležitostí. Však plavání s hořící svíčkou přes Vožehák je zábavou pro přihlížející a častým klením pro aktéry. Jede se do Rakovníka. Předpokládá se odpočinkový výlet bez zvláštních příhod. Ale ouha! Příslušníci veřejné bezpečnosti „zatýkají“ Miloše Suchopárka za, prý, nemístné prupovídky a pouštějí ho až asi po hodině. To už se chystá Jarda vyrazit na VB a udělat tam „rošambo“, vystřílet muže zákona a nešťastného Miloše osvobodit. Miloše to stojí 100,- Kč. Chuť si všichni však spravují při obědě, kde každý dostává výborný řízek, který se nevejde ani na talíř. Druhý den po výletě vrcholí pokles pracovní morálky a tak náčelník přikročil k pořádnému průplesku hlavně starších táborníků, že pak nikomu z nich nechutnal ani skvělý oběd. Večerní vystoupení hudební skupiny cestující po celém světě Hanzi, Bob, Kub a Dub vlilo trochu života do žil našich táborníků.
Další den by se dal nazvat „dřevěným“. Nejdříve lité boje na kládě o body v etapovce a pak hned lezení po stromech a hledání tam zavěšených lístečků. Třináctý den pobytu měl být a byl velmi náročný. Mladší bojovníci vyrazili na Krašov, cestou plnily náročné úkoly, ale hlavně se museli postarat sami o sebe. Velcí pak za vedením náčelníka šlapou na Libštějn, kde je připravená velká bitva. Leč cestou potkává náčelníka značná nevolnost a po třetím odložení včerejší večeře a dnešní snídaně je rozhodnuto, že Laco zůstane s Jardou v Kozojedech a až to půjde vrátí se oba zpět do tábora. Ostatní absolvují svoji trasu a splní dané úkoly. Dlužno dodat, že s úspěchem. Boj na hradě Libštejn byl tak opravdový, že turisti zděšeně odsud prchali ve strachu, aby také nějakou neslízli. Při návratu pak bojovníci objevili cestou píchavku obrovskou, ze které kuchařinky nadělaly pro celý tábor velmi chutné řízečky. Skutečným pamlskem měl být oběd středy, dne dalšího. Družiny obdržely po třech kuřatech a měly za úkol z nich připravit tři druhy krmě chutné. Ani vedoucí nepřišli zkrátka a tak pod vedením náči se pekla kuřata v Sítnově hrnci. Velmi pracná a zdlouhavá příprava byla odměněna.Všichni se shodli na tom, že tak chutné kuře ještě nikdo nejedl. Čtvrteční olympiáda byla tvrdým tréninkem na noční stezku odvahy. Starý rozpadávající se mlýn pod viaduktem Čisteckým, kde předloni zemřel starý mlynář a tři měsíce o tom nikdo nevěděl, byl svědkem jedné z nejkrásnějších a nejstrašidelnějších stezek odvahy v celé historii táborů našich. Odchody na stezku jednotlivců byly řízeny ze záhrobí vysílačkou a po projití celé stezky, kdy už byla družina pohromadě, museli ještě nejodvážnější vyjmout dopis z kapsy rozpadající se mrtvoly pilota nešťastného, jež už zde více jak rok ležel. Poslední etapa před pokladem bylo odvysílání zprávy pomocí morseovky. Zde jednoznačně vynikl Jindra, který psal morse slovy (tečka, čárka, …) nikoliv znaky ( . / -). To už se skutečně čas nachýlil a byl tu boj o poklad, jež dlouhou trasou se vyznačoval, neboť jsme museli z Údolí slunce uprchnouti.
Kdo se směje místo aby zuřil, je vždy silnější.
