ALVARÉZ
Alvaréz, smutná i veselá cesta plná napětí za záchranou druha věrného, s odvážným překonáváním překážek těžkých. Vše podle předlohy Foglarovy „Devadasátky“ zpracoval Jarda Luňák.
Termín konání: 1. 8. – 15. 8. 1976
Počet účastníků: 5 vedoucích, 22 dětí
Vedoucí a funkce:
hlavní vedoucí Jarda Sauer, zástupce hospodář Jarda Luňák,
Vedoucí družin: Jana Malenková, Líba Lehečková, Alena Kobíková
kuchařka Jana Sauerová,
vedoucí Jarda Helešic, Jarda Sauer sen.
Vítězové:
etapovku vyhrála 2. družina
MOTTO:
Letos tady s Alvarézem Luňáček tu zazářil,
nebylo to věru snadné, jeden jen klíč zachytil.
Tradicí se stalo:
„Rádcovská rada“, nebol-li večerní koupání vedoucích ve Vožeháku s právem účasti družinářů.
Do historie vstoupilo:
Honza Zdeněk Růžička se svojí trumpetou, na kterou velmi působivě troubil večerku.
Stručný průběh tábora:
Třetí pobyt na tábořišti Kožlanském začínal obdobně jako ten loňský. Jedna skupina „fachmanů“ vyrazila za pomocí koní v automobilu nákladním, zatímco zbytek, pod krutým vedením Jardy Helešice, k přepravě své použil oře ocelového. Když tato skupina na tábořiště přikvačila, již vítáni byli všeci stany postavenými, neb počasí nejisté dosti bylo. Leč práce na všechny ještě hrubě zbylo a tak ruce táborníku dlouho nezahálely. Alvaréz byl druhý den až vyhlášen, však hned akcí noční se uvedl. Tím všem jasné bylo ihned, že procházkou etapovka letošní nebude a mnoho nebezpečenstev budou všeci museti postoupiti, než ke klíči vytouženému se probojují. Další den jsme s mapou a buzolou změřili síly své a mnohý z nás o moc chytřejší po školení nebyl než předtím. Však odměnou nám bylo krásné idylické zatroubení večerky na trubku samotným Honzou – Zdeňkem Růžičkou. Večerka ta nás pak ještě i další roky ku spánku ukolébávala.
Než jsme se seznámili s tajným písmem Alvarézovým, museli jsme soutěže v OZ absolvovat a pasákem výkony zpečetit. Čtvrtek nás budil ještě před budíčkem plánovaným, neb Mariánská Týnice očekávala tlupu divochů. Tato kulturně-poznávací činnost měla docela příjemné vyvrcholení krámech kralovických. Páteční Alvaréz nám splnit úkol přetěžký nařídil. My museli peníz vzácný ohněm označiti a vlakem jej nechat přejeti. Večer za „odměnu“ návštěva domorodců nám byla. Borůvek sbírání a turnaj v bedmintonu nám pak chvíli zkrátily do příjezdu rodičů našich drahých. A protože nedělní odpoledne nám volno dalo, vyrazili ti co rodičovstvo neměli, na Vožeh. Zde středem pozornosti my se stali, neboť odvážnými skoky z trampolinky jsme do vln se vrhali a různá salta povedená i nepovedené jsme davům přihlížejícím ukazovali.
„Mayské pyramidy“ a „Sedm statečných“ byly hry na začátku druhého týdne pobytu našeho. Aby bylo i dosti povyražení v civilních krajích, vyrazili jsme do Rakovníka, kde na pouti místní jsme se vyskotačili a na kolotoči my rodeo absolvovali. Hned den příští přinesl další zajímavosti. Nejdříve družinový čtyř hodinový bobřík mlčení a večer pak rádcovská rada s pravidly počátečními stanovena byla. Třetí výlet, tentokráte na Krašov, byl nejnáročnější, nejen svoji délkou, ale hlavně tím, že veškeré potraviny, pitivo i věci osobní jsme na zádech svých tam i zpět nesli. A pak již zde bylo vyvrcholení. Alvaréz se rozhodl druhovi svému Rodrigovi klíč od žaláře svého vyhoditi. Leč jako Rodrigovi, tak i první a třetí družině se vedlo a klíč svůj nezachytili. Tím nejen o poklad přišli, ale i druha svého se nepodařilo jim zachrániti. Však vše druhá družina vyřešila a zachránila a tak nakonec vše v dobré se obrátilo, tak jak v životě to sice nebývá, ale býti by to tak mělo. Závěrečným slavnostním táborákem ukončen náš pobyt byl a my již jenom balení organizovali a přepravu do Chomutova zajistili.
Nezáleží na tom, aby ses vyrovnal tomu nebo onomu člověku,
ale jde o to, aby ses jednou stal sebe samým.
